Pluto v 1. domě

Je třeba si uvědomit, že jednotlivé symboly a jejich pozice v horoskopu nemůžeme interpretovat mimo kontext. Co tady budu na základě výkladu o Plutu od Stevena Forresta psát, jsou obecným základním významem tohoto a jakéhokoli jiného postavení. Tak to chápe i humanistická astrologie. Že je třeba vidět vždy kontext, brát v potaz veškeré další aspekty a celkový horoskop člověka, ale především jeho vnitřní svět tak, jak nám jej sám předkládá a pracovat vždy společně s člověkem, s kterým se nad horoskopem zastavujeme. Někteří lidi mají za to, že astrologie je věštění z křišťálové koule, čemuž samozřejmě věří opravdu snad jen minimum lidí na této planetě. Možná tak kdysi byla v dřívějších dobách v některých společenstvích používána a je na základě některých výroků velkých osobností chápána jako věštecká metoda. Nicméně – v podobě, s jakou s ní pracují dnešní astrologové, mnozí s terapeutickým výcvikem, je používána jako jedna z metod práce se symboly v poradenském či terapeutickém přístupu – stejně jako mnozí pracují s jungiánskými archetypy apod. Bohužel astrologie jako práce se symboly není psychoterapeutickou komunitou a psychology brána za relevantní, byť se jedná povahově o stejný systém, navíc ještě mnohem starší, než koncept archetypu a archetypálních obrazů tak, jak ho představil C.G.Jung. Každopádně, vraťme se k Plutu, jeho pozici 1. domě horoskopu.První dům v horoskopu představuje tu část naší osobnosti, kterou prezentujeme světu, druhým ¬ naše chování, vystupování, způsob jednání. Je to místo, kde se mísí naše vnější chování s tím, co je skryto hluboko v nás. Povaha prvního domu se vším, co v něm je, poukazuje na naše reflexy, a vše co se první objeví v nás jako reakce na svět venku.Pluto v prvním domě přináší vhledy do společenského dění, jak fungují různé struktury, skupiny a systém čehokoli jako takový. Člověk s tímto postavením netouží po moci, vlivu nad ostatními, ale má v sobě podle Stevena Forresta iniciativu, která jej vede k vůdcovství, které není explicitní, není jasné ve smyslu hierarchie a už vůbec ne k prvoplánovému obdivu. Pluto v tomto postavení není krutý a autokratický, ale nerozpakuje se použít ústa jako břitvu, která sice může být ostrá, ale jsou prostě věci, které lidi potřebují slyšet, i když se jim nelíbí. Asi nebude všemi oblíbený, ale co už… Darem anebo prokletím této pozice člověka, který ji nese, je vidět témata, jež přináší lidem diskomfort – tabuizovaná témata ve společnosti, záležitosti, které se nevyslovují, protože vždycky je tam ta druhá stránka tématu, která, když ji vyslovíte nahlas před ostatními, z vás (a bavíme se pořád o postavení Pluta v prvním domě) udělá klidně sobce, tupce, bezohledného,… Přesně proto, že jste to nezabalili do tuny kudrnatých vět a zapomněli k tomu dodat omáčku o tom, jak sice tohle není správné, ale také není správné bla bla bla, čímž vlastně vznikne zase všude a všemi omílané. Mimochodem – tu omáčku Pluto v prvním domě nezapomíná, ono ji prostě vynechá, protože je to balast, bez kterého se jednoduše obejde a taky si uvědomuje, že by to odvedlo pozornost od podstaty zamýšleného sdělení. Důležité je si říct, že nikoho nechce ranit. Když se narodíme, nevíme, co je tabu a co není. Učíme se to skrze žití ve společnosti, a tak nějak instinktivně chápeme, že překročení je vstupenkou k nějaké formě zatracení. Prostě je to nevítané. Ale převládá tu podvědomá touha dostat se do hlubších méně pohodlných rovin. A protože plutonské rány utržíme často v dětství, (ale samozřejmě nejenom!) naučíme se, že v našem jednání je něco, co druhé zneklidňuje, vadí jim. Ale jako děti neznáme tabu, která svým nevědomým jednáním překročujeme. A tak si neseme jizvu, kterou jsme si způsobili možná sice sami, svojí naivitou, ale stalo se. Takové rány mají podobu tajnůstkářství, kdy cítíme, že nemůžeme sdílet vše, co bychom chtěli, silný pocit, že je lepší držet to v sobě a opatrnost než se vyjadřovat úplně spontánně. Někteří z nás zvládáme slušné a přívětivé vystupování a záleží nám na tom, někteří z nás si s tím hlavu nelámeme. Uvnitř cítíme přetlak, ale nedovolujeme dát nic najevo, vyslovit to, protože předchozí zkušenost nám dala lekci, pocit hořkosti, z čehož vykvetlo postupem času naštvání. Je to dávní křivda, která vznikla, protože druzí nepřijali, co jsme vyslovili a považovali za zjevné, jasné. A protože jsme viděli nepřijímající, odmítající reakci druhých, začali jsme se cítit zostuzeni. Jako bychom vešli do pasti. Možná jsme byli označováni za příliš intenzivní, morbidní, protože jsme poukazovali na tu část reality, která prostě nebyla žádoucí. Člověk s postavením Pluta v 1. domě má podle Stevena Forresta schopnost jasně vnímat ty skutečnosti, které nejsou ostatním pohodlné, o kterých se nemluví a všichni se tváří, že skutečnost je jasná a přitom nikdo se nezeptal na druhou půlku příběhu. Nikdo nehledal a neptal se na tu část, o které "se nemluví". A ten člověk se zeptal, poukázal, připomněl. Doufal, že se ostatní přidají k jeho věcným a v zásadě nevinným otázkám a budou hledat odpovědi. Místo toho dostal studenou sprchu. "Už radši nic neříkej. Lidi to nechtějí slyšet a nebudou tě mít rádi. Čas ukáže, ale teď na to není ta správná doba." Neuposlechne, byť ví, jaký to může mít dopad, ale mlčet nemůže. Nechce. Vnitřní přetlak vyjádřit se je natolik silný, že to jinak nejde. Způsob, jakým překonává člověk s touto "ránou" negativní v sobě a překračuje svůj stín, leží v akceptování temné stránky. Skrze situace, které z člověka vytáhnou stín tím, že si uvědomí svůj cynismus, chlad a vztek – něco, co tam je už delší dobu, ale nemělo šanci vyjít na povrch. Můžeme sem zařadit práci v hospici nebo psychoterapii, kterou člověk prochází nebo se vydá do divočiny. Způsobů je nespočet. Objeví se rány, které bude moct pojmenovat, a také dost možná v sobě najde sílu čelit všem základním strachům – pojmenuje je a přijme je.Takže ačkoli jsou tito lidé často osinou v zadku ve společnosti, protože poukazují na tabu, do kterých nikdo jiný nechce šlápnout a umazat si boty, pomáhají čelit temné stránce existence, která není patrná na první pohled. Tam, kde jsou lidé připraveni postavit se tváří v tvář svým základním strachům, tam kde jsou připraveni slyšet i věci, které se jim nemusí líbit, tam je místo pro lidi tohoto ražení. Pomůžou, ale to není celá podstata. Je samotné takové prostředí podněcuje a naplňuje životní energií. Jádro tkví v tom, že jsou svědci procesu změny. Ať už je to změna druhých lidí jako jedinců, změna fungování pracovních a jiných kolektivů nebo částí společnosti na mnoha úrovních, důležitý je proces odhození toho, co drželo tyto jednotlivce nebo skupinu v pozici předstírání, nepravdivé, falešné, do hadrů zabalené image. To vše spojené se svědectvím a aktivním zapojením člověka s Plutem v prvním domě. V momentě, kdy se tyto dvě "strany" spojí, může takový člověk velmi pomoct ostatním a rozvíjet přitom svoji vlastní osobnost na těch nejhlubších úrovních.Článek je výsledkem volného překladu z knihy Stevena Forresta The Book of Pluto, doplněný vlastními úvahami, postřehy a zkušenostmi.